S ohledem na závislost právního vztahu zastoupení leasingového pronajímatele leasingovým nájemcem na právním vztahu z leasingové smlouvy, je nutno uzavřít, že odstoupením od leasingové smlouvy leasingovým pronajímatelem došlo i k zániku závazku právního vztahu leasingového nájemce zastupovat vlastníka věci (leasingového pronajímatele) při vyřizování případných pojistných a škodných událostí. Při zániku leasingové smlouvy bylo povinností leasingového pronajímatele, který od smlouvy odstoupil, jednat nadále ve věci pojistné události sám. Z povahy závazku nelze dovodit, že by po zániku leasingové smlouvy byl bývalý leasingový nájemce povinen dále zastupovat vlastníka věci, tedy žalobkyni, jako bývalou leasingovou pronajímatelku.

Krátké shrnutí skutkového stavu:
Leasingová společnost ( žalobkyně ) ukončila leasingovou smlouvu s nájemcem ( žalovaným ) pro nepravidelné splácení a žalovanému předmět leasingu odebrala těsně po tom, jak se stala škodná událost , kterou nájemce nezavinil. Nájemce mezi vznikem škodné události a ukončením leasingové smlouvy stihl nahlásit pojistnou událost pojišťovně a objednat auto na prohlídku . Po ukončení smlouvy však nájemce považoval i ukončení “ plné moci k zastupování při vyřizování případných pojistných a škodných událostí “ a proto už s pojišťovnou dále nekomunikoval . Leasingová společnost zase považovala plnou moc za platné a počítala s tím, že nájemce jako žalovaný dokončí uplatňování pojistného plnění u pojišťovny.
Žalovaný nezaplatil žalobkyni požadovanou částku konečného vyúčtování leasingu a bránil se tím , že žalobkyně v souladu s leasingovou smlouvou nezapočetla ve prospěch žalovaného částku odpovídající pojistný plnění, na které by žalobkyně jako pojištěná měla právo na základě poistné smlouvy.
Prvoinstanční soud i soud druhého stupně ve svých rozhodnutích dávali za pravdu leasingové společnosti , ale Nejvyšší soud ČR tato tvrzení vyvrátil a zrušil jejich rozhodnutí.